Tomáš Kafagi

Sportu jsem holdoval už od dětství – hrával jsem fotbal a dělal bojové sporty. Vždycky jsem snil o tom, že budu profesionálním sportovcem.

Asi v 16 letech jsem ale zjistil, že na vytouženou dráhu profesionálního fotbalisty nemám dostatečný talent ani píli.

Několik let jsem se věnoval fitness a kulturistice, účastnil se amatérských závodů… nicméně ani kulturistika pro mě nebyla tou správnou volbou – hlavně kvůli těžkým dietám a životnímu stereotypu.

Protože mě ale téma pohybu a práce s lidským tělem nepřestávalo fascinovat, po absolvování trenérského kurzu jsem začal pracovat jako osobní trenér. Když mě pak okolo třicátých narozenin dohnaly problémy s páteří, začal jsem navštěvovat kolegu a kamaráda fyzioterapeuta.

Ten mne – tenkrát pro mě ještě záhadně – dal určitými „hmaty“ vždycky nějak dohromady. A tehdy jsem pochopil, že přesně tohle je směr, kterým se chci vydat.

Začal jsem se postupně učit vybraným diagnostickým postupům a metodikám. A v neposlední řadě pracovat se zraněními od určité regrese zpět do plného zatížení, při respektování principů evidence based medicine v kombinaci s funkčními postupy a prvky z mé praxe.

Své znalosti jsem získával nejen při studiu, ale také od erudovaných fyzioterapeutů, trenérů z oblasti silového a kondičního tréninku i rehabilitačních lékařů.

Především jsem se ale snažil získat si určitý nadhled a přistupovat k diagnostice a rehabilitační praxi jako ke komplexní problematice, což dnes bohužel není příliš časté.