Osteofyty: Opravdu se jedná o tak děsivou „diagnózu“?

Často ke mně přicházejí s výsledky rentgenu nebo CT vyšetření velmi vyděšení klienti, s tím, jakou že si vyslechli strašlivou diagnózu a jak bídně je na tom jejich pohybový aparát. Předně si musíme říci, že určité degenerativní změny páteře získá s přibývajícím věkem každý z nás.

Kdyby si kdokoliv z nás nechal právě teď udělat CT nebo funkční MR vyšetření, dost možná bych u každého našel alespoň jeden problém pohybového aparátu, indikován k nápravě, či dokonce k operačnímu řešení.

Ale je to opravdu nutné, s vědomím, že naše tělo má vysoké autoreparační schopnosti? Víme, jakou roli zde hrají vnější vlivy? Koreluje zjištěná diagnóza s příznaky? A nelze do jisté míry ovlivnit případnou nocicepci – vnímání bolesti? Mnoho otázek, ale bohužel málo relevantních odpovědí…

Jedním příkladem za všechny jsou takzvané osteofyty. Většina lidí se přirozeně vyděsí, zjistí-li, že mají na páteři jakési zobáčky nebo kostní výrůstky. A většina erudovaných lékařů jim přitom ani nevysvětlí příčiny nebo „závažnost“ jejich vzniku.

Osteofyty ale ve skutečnosti velice často představují důsledek degenerativních změn, ať už na páteři, či jiných kloubech, vznikající z důvodu vrozených vad skeletu, genetických predispozic, artróz a podobně. Některé z nich nemusí způsobovat žádnou bolest ani dráždění. Znám mnoho případů, kde jsou asymptomatické. Jindy naopak mohou růst přímo do meziobratlového prostoru, tlačit na míchu, dráždit nervový kořen…

Například u glenohumerálních nebo kyčelních kloubů může mít vznik osteofytů na svědomí určitý autoreparační proces při artrotických změnách. V takovém případě se naše tělo snaží pouze omezit hybnost kloubu na určitou mez, dostačující pro jeho funkci, a současně za určitých předpokladů nepoškodit žádné okolní struktury.

Nicméně velice často u terapeutů pozoruji, že chtějí rozsah pohybu obnovit a zvětšit za každou cenu, aniž by respektovali lokální a někdy i globální parametry, danou strukturu nebo vrozené dispozice, čímž mohou způsobit více škody než užitku. Například v rámci artrotických změn nebo poškození labra je třeba se častokrát pohybovat pouze ve středním rozsahu.